Nemocnice Mělník  »  Mělník  »  O společnosti  »  Historie

Tradice nemocnice

První zmínky o poskytování lůžkové zdravotní péče na Mělnicku jsou z doby Elišky Přemyslovny, kdy byl zřízen hospic pro infekčně nemocné. V roce 1830 byla vybudována městská nemocnice s pěti lůžky, která byla rozšířena v roce 1857 na 24 lůžek.

Vlastní historie stávající nemocnice je datována od roku 1882, respektive 1886, kdy byla otevřena Všeobecná nemocnice Rudolfova se 70 lůžky v lokalitě Pražské ulice. S rozvojem medicíny, jednotlivých lékařských oborů byly postupně přistavovány pavilony pro jednotlivé odbornosti. Do roku 1991 byla nemocnice v rámci Okresního ústavu národního zdraví hlavním poskytovatelem lůžkové zdravotní péče v okrese společně s nemocnicí v Kralupech.

Z historie zdravotnických zařízení na Mělníce

Zdravotní stav člověka silně ovlivňuje kvalitu jeho života, a proto zachování, případně navrácení zdraví, byla od nejstarších dob věnována značná pozornost. Záleželo však na stupni vývoje poznání společnosti, jaké prostředky byly k jeho uchování či navrácení používány. Zatímco bylinky, vodní koupele a zdrženlivost v jídle (viz půsty) mohly pomoci, hojné používání sázení baněk a pouštění žilou praktikované běžně středověkými léčiteli, felčary a lazebníky bylo minimálně problematické, zaříkávání a používání různých škapulířů bylo přímo scestné.

Z dávných dob Ve středověku se léčením zabývaly některé církevní řády, například johanité, později známější jako maltézští rytíři. U svých klášterů, případně komend, zakládali tzv. špitály, které sloužily k léčení neduhů a k charitativní péči o chudé lidi, kteří se ocitli v nouzi na okraji společnosti. O duchovní náplň se starali řádoví kněží, jejichž posláním byla též příprava na smrt, která znamenala přechod z tohoto světa do věčného života. Jediným špitálním řádem českého původu byli křížovníci s červenou hvězdou založení jako bratrstvo roku 1233 dnes již svatořečenou Anežkou Přemyslovnou a 1257 potvrzení papežem jako řád.

Na Mělníce založila roku 1328 podobně pojatý špitál královna Eliška, manželka Jana Lucemburského a matka Karla IV. Péči o duchovní správu (iura spitirualia) i o hmotné zabezpečení (iura temporilia) svěřila královna cisterciákům ze Zbraslavi. Stalo se tak před branou města. O kterou se jednalo, nelze již bezpečně zjistit, ale podle listiny císařovny Alžběty z 22.dubna 1373, vydané ke sporu města s klášterem na Pšovce o vinici řečenou Svině, v níž čteme: „inter viam publica met semitam, quo a civitate transept ad hospitale…“, tedy „mezi veřejnou cestou a pěšinou, které vedou od města ke špitálu…“, lze usuzovat, že se jednalo o Labskou bránu otevírající se směrem ke zmíněné vinici. Zmiňovanou stezkou může být dnešní Fügnerova ulice.

Nutno ovšem připomenout, že jiný pramen lokalizuje špitál před Loukovou bránou, kdysi stojící poblíž pozdějšího kostela sv. Ludmily. Tento pramen (odkaz v závěti na špitál) je z roku 1534. Je velmi pravděpodobné, že umístění tohoto pro město velmi potřebného zařízení se v průběhu staletí měnilo. V 16. století měl být z odkazu měšťanky Ludmily Hronové postaven špitál spolu se hřbitovem a kapličkou na místě jejího domu a zahrady na Pražském předměstí. Nakonec však zde byl postaven kostel sv. Ludmily se hřbitovem a město dalo postavit špitál v letech 1588 – 1589 jinde. Bezpečně je místo jeho existence doloženo až v 17. století, kdy se nacházel v areálu městského hřbitova při kostele sv. Petra a Pavla.

Roku 1681 byl totiž uváděn mezi budovami postiženými velkým požárem města. Po obnově dostala tato budova za josefského číslování domů čp. 106, nyní 123 (dnes patří dům základní umělecké škole). Právě sem byla roku 1846 přenesena první známá mělnická městská nemocnice z domku na Podolí, který stával poblíž potoka vedle starého pivovaru. Zpočátku měla pět lůžek určených pouze pro domácí klientelu, později (roku 1857) dostala statut všeobecné nemocnice a počet lůžek byl zvýšen na 24.

Od sedmdesátých let 19.století byly shromažďovány prostředky na postavení nové nemocnice, pro niž bylo vyhlédnuto vhodné místo v Jungmannových sadech. Nemocnice postavená tam roku 1882 byla pojmenována po korunním princi Rudolfovi Všeobecná nemocnice Rudolfova. Založení nemocnice na Podolí Již roku 1841 však byla na Podolí zřízena soukromá nemocnice Milosrdných sester řádu sv. Karla Bornejského, řádu, který do Čech přišel z Nancy ve Francii. Nemocnici a klášter pro čtyři sestry boromejky založili František kníže z Lobkowicz spolu se svou sestrou Helenkou kněžnou z Lobkowicz.

Roku 1854 byl Podolský klášter, jak se potom celému areálu říkalo, rozšířen přístavbami. Jeho „velké období“ však přišlo až ve dvacátých a třicátých letech minulého století, kdy v čele klášterní komunity stanula S.M.Vitalie (1924). V letech 1927 – 1928, dále 1931, zejména však 1935, došlo k velké přístavbě, při níž bylo v podstatě dosaženo stavu patrného dodnes. V té době byla podolská nemocnice vybavena moderním zařízením nadstandardní úrovně i moderními lékařskými přístroji. To vše bez zatížení veřejných fondů. Počet lůžek se z původních 16 zvýšil v roce 1936 na 170. Charitativní činnost zde trvala nadále, klášter byl vyhledáván jako útočiště starých, většinou již nevyléčitelných lidí, kteří potřebovali paliativní péči.

Nemocnice v Jungmannových sadech

Vraťme se však k historii nemocnice v Jungmannových sadech. Ta nepostačovala počtem lůžek 45 již krátce po svém založení, a proto postavila mělnická obec roku 1896 novou nemocnici pavilónového typu se 150 lůžky na Pražské ulici. Vydržování nemocnice, do které se hlásili lidé ze širokého okolí, bylo pro město finančně velmi svízelné, a proto došlo po dohodě s tehdejším okresním výborem k přechodu ústavu z městské správy do správy okresu (1923). Včasným zakoupením sousedních pozemků byl umožněn pozdější rozvoj nemocnice, která měla do roku 1924 pouze jednopatrovou hlavní budovu, přízemní hospodářskou budovu, přízemní infekční pavilon, poblíž vchodu z ulice domek pro domovníka a v zadní části jejího pozemku byl domek márnice, pitevny a malá obřadní síň pro vypravení pohřbu.

Postupně však byla již ve dvacátých letech minulého století nemocnice přestavována. Infekční pavilon byl zvýšen o jedno a hospodářská budova dokonce o dvě poschodí. Byla v ní zřízena kuchyně, prádelna a domácí kaple pro ošetřovatelský personál – 12 řádových sester boromejek, které sloužily v nemocnici jako ošetřovatelky za symbolickou 1 Kčs denně. Podle zvyšujících se nároků na prováděné chirurgické výkony byl též modernizován operační sál a pořízen velmi potřebný rentgenový přístroj. Ve třicátých letech byla v areálu nemocnice postavena centrální kotelna pro vytápění všech objektů.

Další stavební činnost znemožnila druhé světová válka. Vývoj nemocnic po II. světové válce Dne 9. května 1945 byla při bombardování Mělníka zasažena a silně poškozena též budova nemocnice, zničen byl i operační sál. Nic nepomohlo ani zřetelné označení střechy bílým kruhem s červeným křížem. Po zasažení vodovodního řádu byla do nemocnice přerušena též dodávka vody. Tu sem ihned začali donášet lidé z okolí, kde ještě tekla. Série náletů sovětských letadel na Mělník přitom pokračovala až do večerních hodin. Nemocní byli naštěstí včas přesunuti do chodeb ve spodní části budovy, takže nedošlo ke ztrátám na životech. Ve sklepní místnosti byl též rychle zřízen provizorní operační sálek.

Veškerá operační činnost se následně přenesla do podolské nemocnice, kde fungoval velmi dobře vybavený operační sál. Pro doplnění bombardováním zničeného lůžkového fondu byl v areálu nemocnice v září 1946 otevřen přízemní pavilon, k němuž přibyl v polovině roku 1947 ještě další, stejné konstrukce. Nemocnice tak získala 280 lůžek a měla tato oddělení: chirurgii, internu, gynekologii a porodnici, infekci a oddělení TBC.

Zdravotnictví ve druhé polovině 20. století

Rozhodnutím Zemského výboru v Praze ze dne 12. července 1946 byly řádové sestry nahrazeny sestrami civilními. Již v průběhu roku 1950 byly v celostátním měřítku zahájeny přípravy ke sjednocení veškerého zdravotnictví. Okresní ústav národního zdraví byl potom ustaven dne 1. prosince 1951. V roce 1959 bylo v budově bývalé nemocenské pojišťovny (pokladny, čp. 343) na Pražské ulici zřízeno dětské lůžkové oddělení. V témže roce bylo v podolské nemocnici zřízeno 200 lůžek interního oddělení a odešly odtud také řeholní sestry. Z tohoto oddělení se v roce 1975 vyčlenilo 70 lůžek pro dlouhodobě nemocné (LDN), o pět let později stoupl jejich počet na 90. Na Podolí bylo též zřízeno samostatné oddělení ORL s 25 lůžky.

Velmi tristní byl prostor určený pro polikliniku, neboť byla umístěna v bývalém okresním dětském domově (čp. 390) naproti nemocnici na Pražské ulici. Vzhledem k naléhavé potřebě tohoto zařízení a velmi dobré spolupráci všech rozhodujících činitelů byla v závěru roku 1979 zahájena výstavba polikliniky Okresním stavebním podnikem v Mělníku jako generálním dodavatelem. Stavba byla dokončena a předána do užívání dne 6.dvětna 1983.

V osmdesátých letech minulého století ještě následovalo několik stavebních akcí – přístavba budovy interny v hlavní budově na Pražské ulici a generální oprava operačních sálů. Byla to ovšem jen část kapacit, které byly v tomto období realizovány se záměrem rozšíření lůžkové péče o traumatologii, ortopedii, urologii a rehabilitaci. Ne vše se podařilo uskutečnit, ale mělnická nemocnice s poliklinikou si dokázala udržet vysoký standard v péči o pacienty i při měnících se společenských podmínkách a to je dobrým znamením pro budoucnost. Novou kapitolu začala psát v roce 2008, kdy nemocnice přešla do vlastnictví Mělnické zdravotní, a.s., jež přichází s novou koncepcí rozvoje.

Sledovali jsme vývoj zdravotnických zařízení na Mělníce daleko hlouběji do minulosti, než kam sahá více než stoletá historie zdejší nemocnice na Pražské ulici. S velkým obdivem a úctou je nutno se sklonit před obětavostí nesmírného počtu lékařů, sester, zdravotnického personálu, ale i mecenášů a dalších lidí, kteří pomáhali uskutečňovat poslání tak humánního zařízení, jakým je nemocnice. Při nejlepší vůli by zde nebylo možno vzpomenout na všechny, kteří by si to zasloužili, a proto odkazuji na práci Historie zdravotnicí v okrese Mělník od dlouholetého pracovníka ve zdravotnické oblasti Jana Hudouska.

Text byl převzat z knihy: František Purš: „Náš Mělník – listování jeho historií“ s laskavým svolením autora. Mezititulky Nemocnice Mělník.